Mezi Námi/ Among Us
Multimediální taneční představení pro děti
"Mimořádně komunikativní divadelní projekt otevírá okno do světa divadla, ale nejen tam, i do světa jako takového."
Mezi námi je autorské, interaktivní tanečně-pohybové a vizuální představení pro pět interpretů, loutku a dva hudebníky. Na principu dětských her a skládanek z papíru povzbuzuje představivost, ochraňuje dětský svět fantazie a podtrhuje důležitost domova.
Mezi námi rozvíjí příběh mnoha dětí a dospělých, který se děje kdekoliv na zemi. Nejprve jsme všichni dětmi a naším domovem je rodina. A dospělí jsou doma tam, kde bydlí, žijí, jsou i pracují. Jen někdy dospělí pracují až příliš, že zapomínají, neslyší, nevidí. Dospělí domovy také stěhují. A děti s nimi hledají k domovu klíč. Ten domov z dětství ale zůstává stále v nás všech, hluboko ukryt v naší duši, v našem srdci, ve vzpomínkách.
Náš příběh je skutečný, a zároveň pohádkový. Reflektuje dětský pohled na svět a ten konfrontuje s pohledem dospělého. Je cestou do dětství, do vzpomínek, snů a domů.
Představení, které nabízí odpovědi na otázku - co je to domov? A jaké to je být doma? A co si děti myslí o domově? Je domov dům nebo panelák? Je to místo, nebo lidé či vlast? Může být domov uvnitř nás?
Co je to domov?
Nedílnou součástí projektu je výzkum, v rámci kterého jsou od roku 2013 realizovány tvůrčí dílny pro předškoláky a v základních školách pro žáky od 1. do 6. tříd. Jedním z výstupů jsou stovky odpovědí dětí: "Domov je tam, kde se máme všichni rádi, kde žije naše rodina, brácha, táta, máma. Místo, kde žije naše rodina, můžou tam být naši příbuzní, kamarádi. Domov není ani budova, ale místo, kde se cítíme jako ve svém domácím - že je to naše. Domov je obydlí, kde máme rodinu, zvířátka. Domov je budova, ve které je zábava. Doma se dobře spí. Domov je místo, kde všichni spí a spolu jedí. Doma můžeme dostat pití a jídlo a můžeme se tam vyspat. Domov je to, kde se cítíme úplně nejlíp. Doma máme všechno hezký. Normální barák. Domov je, kde jsi šťastný, kde jsou okna, kuchyň, dveře, všechno. Domov je místo, kde bydlíme, kde je kuchyň, vana, obývák. Domov je něco, kde máme rodinu, kterou máme rádi. Domov je, kde se máme všichni rádi, je tam máma, táta, dítě. Kdybychom se přestěhovali, nemohli bychom si zvyknout, pořád by se nám stýskalo po starém domově. Doma máš hračky, zahradu. Doma je, kde si hrajeme a taky tam bydlíme. Doma děláme cokoliv a někdy třeba odjedeme na výlet a proto má domov kliku a klíče. Doma je vlastně dětský koutek. Domov je taková místnost, kde bydlíme, kde máme všechny věci, co potřebujeme. Domov je, že nad hlavou máme střechu, že na nás neprší. Že nejsme bezdomovci, když máme domov, protože máme v teple svoji postel. Doma mám svoje nejbližší, svůj pokoj a je tam sranda. Domov pro mě znamená, když jsme všichni spolu a jezdíme na výlety. Kde se cítíme dobře. Domov je, kde si můžeme hrát a máme tam kolo. Domov je pro mě rodina. Domov je, kde se cítím dobře a můžu jim věřit. Domov je tam, kde mám rodiče a kde je sranda. Domov je tam, kde je máma a táta a že se o nás starají. Doma jsou na nás všichni hodní. Domov je to, že se tam máme rádi a že spolu žijeme. Domov je místo, kde se cítíme hezky a máme tam svou rodinu. Domov je místo, kde jsme šťastni. Doma děláme úkoly a hrajeme si, bydlí tam naše babičky. Máme poblíž hřiště. Mě připomíná domov kočka. Když se vrátím domů, skočí na mě a pak ji hladím. Doma je tam, kde žijeme se svojí rodinou. Doma je tam, kde bydlím a kde jsme spolu a máme se rádi. Doma je tam, kde je moje rodina..."
Umělecko-pedagogický autorský projekt se sociálním přesahem vzniká v úzké spolupráci s dětmi, našimi budoucími diváky, odborníky a profesionálními umělci z ČR, Japonska, Slovenska, Polska, Norska a Jordánska. Mezi námi se realizuje v produkci FysioArt a koprodukci Tanec Praha/ Ponec - divadlo pro tanec.
Work in Progress: 8.9.2015, Ponec- divadlo pro tanec
Premiéry: 19.11.2015 Moving station, Plzeň a 5.12.2015 divadlo Ponec
Autor, koncept a režie: Hana Strejčková
Choreografická spolupráce: Věra Ondrašíková & Veronika Kacianová
Dramaturgická spolupráce: Kateřina Schwarzová
Tvorba a interpretace: Chinami Gentsu (JP)/ Karolína Křížková a Andrea Vykysalá, Rena Milgrom/ Hana Strejčková, Eva Stará a Šimon Pliska,
Hudba: Kuba Palys (PL), živě Hearn Gadbois (USA) a DJ Buldog
Výtvarná koncepce: Hana Strejčková, Marianna Stránská, Robo Nižník, Pavlína Šimáčková
Výroba loutky:Sota Sakuma (JP)
Videoart:žáci ZŠ (CZ, SK, ES, JP), Hana Strejčková, Jan Hrdlička, Marek Volf, Michaela Režová, Marianna Stránská
Světelný design: Pavel Kotlík, Jiří Maleňák
Kamera a střih: Petr Lášek, Tomáš Strejček
Producent: FysioART
Koprodukce: Tanec Praha / PONEC - divadlo pro tanec
Za finanční podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hl. město Praha, Nadace Život umělce, Japan Foundation
RECENZE
https://www.vybezek.eu/kultura/34-divadlo/8266-mezi-nami-pro-deti.html
https://www.tanecnimagazin.cz/2016/03/03/v-ponci-na-jednicku-podtrzenou/
https://blogotanci.blogspot.cz/2015/12/mezi-nami-v-ponci.html?spref=fb
ČT1 Události v kultuře: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097206490-udalosti-v-kulture/216411000121003?x=47&y=14
OHLAS 13.12.2016
V rámci festivalu Divadlo bez bariér, který se v říjnu 2016 konal v ostravském Divadle loutek, jsem měla možnost zhlédnout ojedinělou inscenaci Mezi námi, v níž se odehrává příběh osamění dcerky příliš zaměstnaných rodičů. Protagonisté obdivuhodně "vypráví" děj tancem, ladnou a zručnou manipulací s bílou otvírací deskou, která podle postavení či uchopení znázorňuje střechu domova, stěnu, otevřenou knihu apod. Pro diváka je to příjemná cesta vlastní fantazií. Představení je beze slov, plné na sebe navazujících pohybových motivů, barev, videoprojekcí a vše je podtrženo hudebním doprovodem. Pro mě i pro sedmiletou dceru to byl velmi sugestivní zážitek, neboť každý tam našel sám sebe - dospělý své vzpomínky na dětství, dítě sobě vlastní svět snění a her, který je v současnosti přehlušován, vtěsnáván do módních škatulek a redukován do prožitků skrze technické vymoženosti. Představení však nepůsobí jako kritika stávajícího světa, jen nás vede k zamyšlení, brouzdání vzpomínkami a vlastní fantazií, k návratu k základním principům našeho života, jako je domov, rodina, potřeba někam patřit a sdílet prožitky. Byť příběh předkládá tato silná životní témata a staví je očividně do protikladu k přáním a potřebám osamělého dítěte, nejsou zde žádní antagonisté a děj se nijak nevyhrocuje, jen plyne dál za doprovodu obrazových a hudebních motivů a východiskem se stává "vlněné pojítko" k babičce a přátelům.
Je to skutečně krásné plynutí ve vlnách vlastní fantazie. Mezi námi diváky bylo příjemně, odcházeli jsme s pocitem souznění, jakoby nás čísi něžná ruka pohladila po tváři a my se po rozsvícení světel zase probudili do dospělosti. A děti odcházely s radostí, že se zapojením do děje a tvořením domečku mohly stát součástí příběhu, kterému bez složitých úvah spontánně rozuměly, protože byl alespoň částečně jejich vlastní.
Jana Pálková, pedagog, historik a filolog